Myslím, že počítač už má každý doma a užívá ho opravdu každý den. Já taky patřím k těm, kteří bez počítače nedají ani ránu. Opravdu není den, abych neotevřela svůj notebook nebo počítač. Jsou už součástí mého života, jako třeba káva nebo čaj. Ty si taky dávám denně, a hlavně tedy kávu. Tu musím mít tak pětkrát denně, jinak se cítím nesvá. To podobné platí i o počítači. Taky ho musím mít denně zapnutý. A to nejen tak z marnosti. Ale denně se na něm dívám na filmy, když v televizi nic dobrého není. Což je úplně každý den. Není dne, abych neměla na klíně notebook. Navíc tam vlastně denně i pracuji.

A abych všechno stíhala, tak mám doma nejenom velký počítač, ale taky mám menší přenosný notebook malých rozměrů, který se mi vejde do kabelky. Takže mohu pracovat přes počítač opravdu odkudkoliv. Baví mě to a jsem ráda, že v dnešní době je možné pracovat přes počítač z domu. Je to jednoduché a alespoň mohu být denně se svým synem, na kterého jsem sama. Na to si ale vůbec nestěžuji. Jsem tam zvyklá, že doma žijeme jen my dva se synem už pět let. Od jeho narození a zatím to ani nemám v plánu nějak měnit. Oběma nám to takto vyhovuje a že bych si nutně hledala partnera, tak to tedy vůbec ne. Mě stačí doma syn a počítač.

Navíc i syn si velmi oblíbil počítač, tablet i mobil. Taky si s tím hraje úplně každý den. Vím, že hodně lidí odsuzuje počítat a děti. Aby si tedy dítě hrálo denně s počítačem. A já se ptám, proč vlastně? Vždyť počítač dítě vzdělá a dítě je pak více připraveno na budoucnost. Když to tak vezmu, tak v dnešní době už každý musí umět zacházet s počítačem. Je to už vlastně nutnost. V každém zaměstnání už zaměstnavatel chce, aby jeho zaměstnanec uměl všechno na počítači nebo notebooku. Už skoro denně se s touto technikou pracuje. Navíc jsou i obory, kde je počítač nutný, ne jenom dobrovolný. My máme doma dva a se synem jsme oba moc spokojení.